Projekt bytového domu respektuje původní úzkou parcelaci území. Hmota domu profilovaná do tří traktů a různých výškových úrovní zakládá přívětivé měřítko stavby s pečlivým, a tedy trvanlivým řemeslným zpracováním. Kapacita parkovacích míst je skryta v suterénu stavby pod udržovanou zahradou v klidném vnitrobloku. Pečlivě navržené dispozice bytů jsou zhodnoceny velkorysým prosklením fasád, i obytnými loggiemi a střešními terasami s orientací do vnitrobloku.

Studie prověřuje možnosti dostavby stávajícího objektu základní školy. Zadáním bylo rozšíření stávajícího provozu o 10 kmenových tříd I. stupně, tělocvičnu a školní jídelnu. Koncept návrhu je založen na efektivním využití školního pozemku a přímém provozním napojení na stávající školní budovu, což je z hlediska provozu celku zásadní. Hmotová kompozice přístavby definuje nové prostory jak ve školním areálu, tak směrem do veřejného prostranství s nově navrženým hlavním vstupem.

Úkolem bylo navrhnout víceúčelovou veřejnou stavbu pro široké spektrum kulturních událostí. Rozsáhlá nárožní parcela v obytné zástavbě a v sousedství hřbitova byla výzvou pro netradiční urbanistické řešení. Zásadním jednotícím prvkem celého návrhu je sloupová kolonáda, která doplňuje veřejný prostor a objekt kulturního domu, vymezuje místo stavby smuteční síně.

Základní charakteristikou současného stavu místa je jeho neurčitost, tedy chybějící vztah vůči struktuře zástavby i organismu města. Nejedná se o tradiční situaci stavby na náměstí, v ulici či u parku, tedy o důvěrně známé a čitelné pozice školní budovy. Koncept stavby je založený na 4 křídlech, které svým základním uspořádáním definují svůj vnitřní i vnější svět – dvě vnitřní schodišťové haly a čtyři venkovní prostory – vstupní dvůr, hřiště, zahradu a dopravní plochu. Oba světy – vnější i vnitřní – jsou v našem návrhu dvě strany téže mince.

Původní rodinný dům, postavený ve vilové čtvrti ve 20. letech minulého století, prošel v 70. letech rekonstrukcí, dostavbou garáže v zahradě a změnou hlavního vstupu.
Od roku 2016 jsme pracovali na projektu kompletní rekonstrukce, který doplňuje trajektorii vývoje domu – od původních stavitelů přebírá tradiční řemeslo, noblesní průčelí a původní vstup. Budoucím uživatelům a následujícím generacím pak předává prostorově velkorysou dispozici s vizuálním propojením hlavních podlaží, i wellness zázemí v suterénu stavby. K dokončenému dílu v roce 2020 výrazně přispěla trpělivost a nadhled stavebníků.

Původní rodinný dům, vystavěný v české úřednické čtvrti, měl kvalitní technické provedení, avšak již nevyhovující dispozici, osově komponované, avšak banální průčelí. Logicky také neodpovídal standardům současného bydlení.
Naším projektem získala stavba sebevědomé uliční průčelí při zachování osové kompozice, soudobé dispoziční řešení při zachování nosných konstrukcí a objemu stavby, a samozřejmě nutnou garáž, při zachování kvalit tradičního oplocení.

Urbanistickým vývojem byla v řešeném území založena určitá skladba objektů a volných prostor, která měla v původní urbanistické struktuře poněkud jiné významy a funkce. V kontextu města se však jednalo o logickou strukturu prostorů a staveb se zcela zásadním skrytým potenciálem. Nové urbanistické řešení definuje „rovnovážný stav“ mezi výjimečnou funkcí staveb a konvenční strukturou uliční zástavby. Celková skladba objemů a prostorů zakládá prostupnou – otevřenou – městskou strukturu s flexibilním využitím v čase i prostoru. Jednotlivé elementy celkové struktury je možno provozovat nezávisle i společně. Architektonické řešení je založeno na tradici a kontinuitě. Hmotové a proporční řešení objektů vychází z původní zástavby a okolní městské struktury. Architektonické řešení je definováno tradiční hmotou staveb, vytvářejících veřejný prostor, avšak bez zásadního vlivu módního designu. Východiskem k začlenění novostavby do původní struktury je potlačení hranic mezi původní a nově navrženou zástavbou, stejně jako volba architektonického jazyka bez příslušnosti k době vzniku.

Současná podoba i přítomnost tzv. „Staré dálnice“ je výsledkem dlouhodobého vývoje i nenaplněných předchozích koncepcí. V jižním cípu v Bosonohách je ukončena kruhovou křižovatkou za ostrým horizontem, na severu naopak dlouhá „cílová rovinka“ zaražená „natupo“ v křižovatce bez vazeb a bez kontextu. V trase Bystrce vedená ve směrově odděleném profilu, v zářezu neurčitých ploch zeleně, bez vztahu k městu. V kontextu výše uvedených tezí i obvyklého pohledu na dopravní infrastrukturu je pochopitelné, že současná trasa i podoba 43 je vnímána negativně – jako tupý klín, od jihu vražený do zástavby, dělící prvek města. Škrt napříč městem i krajinou, oddělující obě části města na východě i západě, oddělující i obě části krajiny – lokalitu přehrady na severu a oboru Holednou na jihu.
Naším cílem je najít opačnou podobu této dopravní infrastruktury – tedy nikoliv oddělující a obtěžující prvek, ale spojující a posilující životadárnou strukturu města v krajině. Jsme přesvědčeni, že fenomén 43 má pro město i krajinu zásadní a pozitivní potenciál, může hrát roli svorníku města a krajiny, páteře organismu obytného místa, která jednotlivé prvky řídí a spojuje současně. Může hrát roli „zipu“ který spojí dvě „hemisféry“ město do racionálního celku.

Lokalita stavby má dvojí charakter – stávající zástavba ulice Černopolní je tvořena solitérními objekty většího měřítka, zatímco zástavba ulice Tomanové je tvořena objekty rodinných domů s minimálními odstupy, což vytváří charakteristickou uliční frontu. Tato dvojjedinost stavební struktury určuje i podobu navržené stavby – stavba ukončující řadu rodinných domů, přesto je koncipována jako solitér. Dům umístěný v nárožní parcele, přesto s jasnou orientací hlavního průčelí.
Koncept stavby je založen na principech tradiční vily, zejména jasné skladbě hlavních obytných prostor, prvku schodišťové haly, teras a objemového členění stavby do jasné a snadno čitelné figury.

Koncept stavby rozhledny vychází z charakteru lokality i tradičních (a tedy ověřených) principů. Základní geometrie stavby je tvořena dvěma vzájemně otočenými pravoúhlými rámy čtvercového půdorysu. Pravidelná geometrická forma i ortogonální osnova zajišťují racionální (tedy jednoduchou a levnou) realizaci stavby, vzájemné otočení a násobení jednoduché základní formy však vytváří osobitou strukturu stavby, která nemá detaily – vše je nedílnou součástí celku.

Česká cena za architekturu je soutěžní přehlídka, jejímž vyhlašovatelem je Česká komora architektů. Záměrem ČCA je propagace kvalitních výsledků práce etablovaných i začínajících architektů směrem k veřejnosti, a to nejen z hlediska jejich estetické a technické kvality, ale především v souvislostech jejich vzniku, vztahu k okolí a společenského přínosu. Přihlášená díla posuzuje mezinárodní sedmičlenná porota, která v roce 2021 ocenila jako finalistu soutěže stavbu Komunitního centra v Židlochovicích.

Lokalita stavby (kopec Výhon) i záměr stavby (rozhledna) jsou do jisté míry výjimečné okolnosti, které svádí k exhibici, svádí zkusit si co všechno jsme schopni vymyslet a postavit, svádí ke zneužití možností zadání, k prvoplánové reklamě. „Na truc“ těmto svůdným okolnostem bylo cílem zrealizovat stavbu, která nebude mít potřebu a priori poutat pozornost či šokovat ne-normálním tvarem, jen formálně zakřivenou geometrií nebo zcela novým materiálem, cílem nebylo ani hledat novou, nutně jinou nebo podobně moderní architekturu.

Železnice je tradičním katalyzátorem města. Již od samého počátku byla – v té době v pozici technické „high tech“ inovace – základním a zásadním městotvorným prvkem, hodnotou, která definovala moderní metropoli i lokální centrum. Hodnotou svého výrazu (formy) i užitnými vlastnostmi v dopravním systému byla vždy základním stavebním kamenem města, potenciálem rozvoje i místem, kde město skutečně žilo.

Toto výsadní postavení si – i přes ostatní formy dopravy – železnice udržela i v současnosti, jak ostatně dokládá úsilí a energie, kterou řada evropských metropolí investuje do modernizace železničních uzlů
Územní studie je založena na definici několika menších, přiměřených kroků (kterými jsou pravidla pro vybrané části území) a jejich pečlivé etapizaci. Územní studie záměrně nehledá formu zástavby či kompozici struktury proto, aby umožnila různorodou a bohatou architekturu města, stavěného v budoucnosti, bez zatěžujícího břemene minulé (tedy vlastně současné) architektury.